Matěj Smetana - Architekton / Architecton

Architektonobjekt, MDF, 3 x 3 x 2,5 m
Práce spojuje koncept architektonu K. Maleviče s představou amerických minimalistů o strukturování prostoru na základě matematických pravidel. Jde zároveň o nefunkční architektonický prvek schodiště.Objekt přímo reaguje na architekturu budovy galerie - Behrensovy synagogy, postavené v letech 1928 - 1931.

Fotografie z výstavy - Cena Oskara Čepána, Nová synagoga Žilina, Slovensko,2014V pozadí: Dan Perjovschi, Vybrané zprávy, 2014, barva na stěně(foto: Richard Köhler)

Architectonobject, MDF, 3 x 3 x 2,5 m
The work combines K. Malevich concept of architecton with American minimalists idea of a space, structured on mathematical rules. It’s a non-functional architectural element of a staircase as well.The object refers directly to the architectonic style of the building where the gallery took place - Behrens synagogue, built in 1928 - 1931.
Photo from exhibition - Oskar Čepan prize, New Synagogue Žilina, Slovakia, 2014In the background: Dan Perjovschi, Selected News, 2014, colour on the wall(photo: Richard Köhler)

Galerie Nová synagoga se nachází v neologické synagoze v Žilině, navržené architektem Peterem Behrensem a postavené v letech 1928 - 1931.Tvar a uspořádání Architektonu částečně vychází z opakujících se kaskádovitých prvků na budově galerie.http://www.novasynagoga.sk/pribeh/synagoga/?lang=en&lang=en

New Synagogue gallery is located in the neologic synagogue in Žilina, designed by architect Peter Behrens and built in 1928 - 1931.The shape and arrangement of Architecton is partially based on repetetive cascade elements of the gallery building.

Matěj Smetana se do povědomí diváků i teoretiků umění se výrazně zapsal jako autor konceptuálně laděných objektů a počítačových animací, přičemž obě tato média tvoří komplementární roviny jeho tvorby. Náměty čerpá z nejrůznějších sfér – přetváří symboly národní identity, pracuje s reálnými či fiktivními emblémy, inspiruje se sci-fi literaturou, filmem. Zkoumá vzájemné přechody mezi různými výtvarnými médii stejně jako vztah mezi uměním a vědou, která otevírá nejrůznější trhliny, z nichž mohou vyrůstat její obskurantní odnože. S patřičným obdivem, ale zároveň i s dávkou ironického nadhledu navazuje a svým způsobem domýšlí do nečekaných důsledků umělecké snahy utopických avantgard a tvůrců amerického minimalismu. Jeho převažující metodou jsou intimní experimenty a výzkumy při nichž přetváří realitu na obecnější znaky, pracuje s modelem (reálným či virtuálním), demonstrací, popisem. Zároveň jeho tvorba odráží vědomí apriorního omezení našeho přístupu k realitě. Přitom jeho cílem není žádná z forem dekonstrukce (sociálního prostředí, identity, paměti, institucionality atd.), která je v protikladu k bezprostřednímu přístupu ke skutečnosti. Je mu cizí falešná univerzální kritičnost ke všemu okolo nás, často nepodložená patřičným věděním. Odmítá vnímání své tvorby skrze politické obsahy a uchyluje se k záměrně stanované ignoranci vzhledem k možným či předem proklamovaným významům svých děl. Umělecké vyznění má být sdělováno implicitně jako výsledek formálních manipulací a úprav. Tímto přístupem kladoucím důraz na absolutní hravost na jedné straně a na otázky po fundamentální povaze reality na straně druhé se Matěj Smetana odlišuje od značné části autorů jeho generace. Hledání základních struktur věcí a jevů, který jej dovedl k zájmu o fraktální geometrii, moderní fyziku, lze (i s odkazem k transcendentálním snahám raných evropských avantgard) vnímat jako úsilí o uchopení předmětného světa vlastními prostředky. Výrazem tohoto osvobozování se od předmětnosti může být právě nahrazování předmětů jejich modelem. Svůj objekt autor nazval Architekton ve zjevné narážce na stejnojmenné objekty/ modely Kazimira Maleviče, jehož sádrová protoarchitektura sice připomíná formální reduktivní cvičení, ale zároveň se liší od situace pozdějšího minimalismu tím, že nepředstavuje pouze holou přítomnost, která nic nereprezentuje a k ničemu neodkazuje. Při vstupu do výstavy divák zprvu vnímá bílou siluetu objektu připomínající schodiště volně stojící v prostoru. Teprve při orientaci z čelního pohledu je patrné trojdílné dělení jednotlivých stupňů odkazující k měřítkově strukturované podobě fraktálních geometrických útvarů. Pomyslná utilitární funkce objektu coby schodiště je tak zmnožením stupňů zrušena, můžeme tak o něm uvažovat jako o autonomní formě. Ternární struktura stupňů reaguje na konkrétní prostor – odpovídá trojdílnému členění oken budovy. Autor pracuje i s dalšími odkazy k Behrensově architektuře. Stupně zrcadlí pravidelný rastr empor tvořený zčásti funkčními a zčásti dekorativními hranolovými konzolami. Ve zmenšeném měřítku se na objektu rovněž opakují dekorativní kaskádovité nástavby z horní části fasády. Výška objektu odpovídá výšce empory synagogálního interiéru. Čteme-li jej jako znefunkčnělé schodiště, pak naznačuje symbolické propojení (a zároveň i jeho nemožnost) obou tradičně separovaných rituálních prostorů. V souvislosti s dílem Matěje Smetany lze kromě Malevičových Architektonů připomenout některé nákresy a prostorové realizace „schodišťových“ objektů Roberta Smithsona jejichž intencí bylo nicméně především řešení paradoxů perspektivní projekce. Lze také připomenout non-utilitární architekturu „folies“ Bernarda Tschumiho. Podobně jako v těchto uvedených případech i u Matěje Smetany se jedná o tvorbu, v jejímž centru stojí modely - záznamy idejí a jejich posunů osvobozené od všech účelových, sociálních a instrumentálních tendencí.Petr Ingerle