Čas zvenku2023Dům umění města Brna, Galerie Jaroslava Krále, BrnoKurátorka: Marika Svobodová
foto: Polina Davydenko
foto: Polina Davydenko
Time From the Outside2023House of Arts Brno, Jaroslav Král Gallery, BrnoCurated by: Marika Svobodova
Přirozené plynutí času vnímáme v běžném životě obvykle jako něco samozřejmého, nad čím se příliš nepozastavujeme. Zdá se být něčím pozvolně ubíhajícím, lineárním, nezvratným. Přesto jsou situace, kdy jej pociťujeme subjektivně; čas potom běží, utíká, někdy se líně vleče, je promarněný, ztracený, nebo jej vůbec nemáme. Díky vědeckým poznatkům víme, že čas netrvá vždy stejně, ale souvisí s rychlostí pohybu, je relativní a zapuštěný do našeho vesmíru. Kulturní a historický čas zase může probíhat asynchronně v souvislosti s dějinnými událostmi a zvraty. Podle některých současných filozofických teorií jsme čas dokonce ztratili uvíznutím v přítomnosti bez perpektivních vyhlídek do budoucnosti. Čas se stal komoditou, směnným zbožím za odvedenou práci. Čím dál víc se stírá rozdíl mezi pracovním a osobním časem. Tak jako tak, čas nám stále uniká, aniž bychom jej dokázali přesněji uchopit, představit si jej, nebo mu z naší lidské perspektivy porozuměli.
Výstava Matěje Smetany s názvem Čas zvenku představuje nové digitální a ručně animované kresby autora promítané ve velkém měřítku na zdi galerie, v nichž se téma plynutí času nahlíží z odstupu, zvenčí, prostřednictvím pozorování, které není ověřitelné exaktním měřením, ale je přístupné uměleckému zkoumání. Pochopení principu plynutí času a jeho trvání se přitom Smetana věnuje dlouhodobě. Je součástí některých jeho kinetických děl, objektů, videí vztahujících se k filmovému médiu, textových a znakových realizací a také kreseb a animací. Hlavní prostředek, který přitom Smetana v různých médiích používá, je rozdělení vybraného motivu do jednotlivých sekvencí. Statické záznamy okamžiků, které v plynulém pohybu nebo ději nevnímáme, jsou v tomto procesu zviditelněny, zpřítomněny a získávají nový význam. Pro autora jsou příležitostí, jak dostat čas pod kontrolu. To se týká také morfovaných kreseb s textovými nebo číselnými znaky; na výstavě konkrétně nápisu názvu výstavy, který je rozdělen tak, aby evokoval časovou rovinu při jeho vyslovování. Animovaná kresba obsahuje princip rozfázovaného času přímo ve své podstatě. Přestože ji na projekční ploše vnímáme podobně jako film, tedy jako záznam plynule ubíhajícího časového děje, ve skutečnosti se jedná o zobrazení velkého množství statických záznamů/kreseb uvedených svou následností do zdánlivého pohybu. Ve Smetanových animacích jsme tak konfrontováni s paradoxním vnímáním pohybu, související také s limity a omezením lidského zraku. Například v animaci Lupa (2012/2023) autor manifestuje optický jev, v němž se rovná čára pod lupou rozpohybuje a znejišťuje naše vnímání.
Stejně jako Smetanu zajímají tyto principy zkoumání plynutí času, promítají se do výstavy obsahově témata stárnutí, zániku a pocity nostalgie, které jsou spojeny s lidskou emocí a prožíváním času. Stárnoucí Karyatidy nebo letící meteorit, inspirovaný tajemným objektem z Dürrerovy rytiny Melancholia, a zároveň stejnojmenným apokalyptickým filmem Larse von Triera, tvoří kulturní a historické odkazy, které jsou stejně neuchopitelné a záhadné jako čas, jehož nepostižitelný rozměr nás zdaleka přesahuje.
Marika Svobodová, text k výstavě
Výstava Matěje Smetany s názvem Čas zvenku představuje nové digitální a ručně animované kresby autora promítané ve velkém měřítku na zdi galerie, v nichž se téma plynutí času nahlíží z odstupu, zvenčí, prostřednictvím pozorování, které není ověřitelné exaktním měřením, ale je přístupné uměleckému zkoumání. Pochopení principu plynutí času a jeho trvání se přitom Smetana věnuje dlouhodobě. Je součástí některých jeho kinetických děl, objektů, videí vztahujících se k filmovému médiu, textových a znakových realizací a také kreseb a animací. Hlavní prostředek, který přitom Smetana v různých médiích používá, je rozdělení vybraného motivu do jednotlivých sekvencí. Statické záznamy okamžiků, které v plynulém pohybu nebo ději nevnímáme, jsou v tomto procesu zviditelněny, zpřítomněny a získávají nový význam. Pro autora jsou příležitostí, jak dostat čas pod kontrolu. To se týká také morfovaných kreseb s textovými nebo číselnými znaky; na výstavě konkrétně nápisu názvu výstavy, který je rozdělen tak, aby evokoval časovou rovinu při jeho vyslovování. Animovaná kresba obsahuje princip rozfázovaného času přímo ve své podstatě. Přestože ji na projekční ploše vnímáme podobně jako film, tedy jako záznam plynule ubíhajícího časového děje, ve skutečnosti se jedná o zobrazení velkého množství statických záznamů/kreseb uvedených svou následností do zdánlivého pohybu. Ve Smetanových animacích jsme tak konfrontováni s paradoxním vnímáním pohybu, související také s limity a omezením lidského zraku. Například v animaci Lupa (2012/2023) autor manifestuje optický jev, v němž se rovná čára pod lupou rozpohybuje a znejišťuje naše vnímání.
Stejně jako Smetanu zajímají tyto principy zkoumání plynutí času, promítají se do výstavy obsahově témata stárnutí, zániku a pocity nostalgie, které jsou spojeny s lidskou emocí a prožíváním času. Stárnoucí Karyatidy nebo letící meteorit, inspirovaný tajemným objektem z Dürrerovy rytiny Melancholia, a zároveň stejnojmenným apokalyptickým filmem Larse von Triera, tvoří kulturní a historické odkazy, které jsou stejně neuchopitelné a záhadné jako čas, jehož nepostižitelný rozměr nás zdaleka přesahuje.
Marika Svobodová, text k výstavě
Čas zvenku / Time from the Outside , pohled do výstavy / Installation views
foto: Polina Davydenko
Čas zvenku / Time from the Outside, 2023, akryl na stěně / acrylic on wall
Karyatidy / Caryatids, 2023, 2:30, digitální animace / digital animation
Smyčka / Loop, 2023, 2:29, rotoskopovaná animace / rotoscoped animation
Událost / Event, 2023, 2:20, dvoukanálová digitální animace / digital animation