Fait Gallery MEM, Brno
S leskem v očích

21. 9. - 19. 11. 2016
Kurátor: Jiří Ptáček 


foto: Tomáš Hliva, Matěj Smetana











Režisér J. J. Abrams se nedlouho po premiéře filmu Star Trek: Do temnoty (2013) omluvil fanouškům za to, že nadměrně používal efekt napodobující optický jev zvaného „lens flare“. Zároveň oznámil, že ho z některých záběrů nechá odstranit. „Jenže řeknu vám, při práci na záběru byly chvíle, kdy jsem si pomyslel: „jé, to by bylo fakt skvělý… s lens flarem.“ Matěj Smetana stejný jev, nastávající při lomu světla v čočce objektivu, někdy považovaný za nedostatek, ale zároveň hojně doplňovaný do filmů a fotografií jako příznak „amatérského záznamu“, zafixoval do podoby fyzického objektu. Při zavěšení do volného prostoru nad zemí jako by simuloval situaci, kdy se tento jev nevyskytne na záznamu z kamery, ale v lidském oku.
 
Smetana samozřejmě nestojí o realizaci iluzivního klamu. Chtěl materializovat optickou zkušenost získávanou díky technice. Také u dalších prací vyšel ze stejného principu. Včelu fotografoval tak, aby světelné odlesky na čočce kamery vytvořily šestiúhelníkové tvary včelích pláství. Zeleninu nakrájel způsobem, aby zakrojení naznačovala pootáčení a řezy virtuálním objektem v programech ke 3D modelování. Odraz stromů na vodní hladině obrátil pomocí lupy, takže stromy již nejsou korunou dolů, pouze obrácené podél horizontální osy.
 
Optická zařízení a vizuální technika rozšiřují naši smyslovou zkušenost. Nestojí mimo naši fyziologickou realitu, nejsme „my a stroje“, ale jsou součástí naší nenápadné, ale již dávno započaté proměny v kyborgy. Nalézt hranici mezi organickým a syntetickým je čím dál obtížnější (a to nejen na úrovni smyslového vnímání). Coby vizuální umělec ale Smetana pátrá po obrazových metaforách tohoto vývoje. Záblesky stroboskopu dá nahrát člověkem. Stroji (podobně jako jindy loutce) tak předává lidské impulsy a uvažuje o tom, zda tato výměna bude mít vliv na jejich recepci.   

Jiří Ptáček







































































Fait Gallery MEM, Brno
With a Sparkle in the Eyes

21. 9. - 19. 11. 2016
Curated by: Jiří Ptáček 







































































































The director JJ Abrams apologised shortly after the premiere of the movie Star Trek: Into Darkness (2013) to the fans for over-using the special effect that simulates an optical phenomenon called a "lens flare". At the same time he announced that he will get to remove them from some scenes. "But I'll tell you, there are times when I'm working on a shot, I think, 'Oh this would be really cool... with a lens flare." Matěj Smetana used the same phenomenon occurring in the refraction of light in the objective lens, sometimes considered as a defect, but also frequently added to films and photographs as a feature of "amateur shots" and captured it in a physical form. When hanging in the free space above the ground it seems to be simulating the situation where this phenomenon does not occur in the recording of the camera, but in the human eye.

Smetana, of course, is not interested in creating a mirage. He wanted to materialise the optical experience through technology. He has also based other works on the same principles. He photographed a bee so that the reflections of light on the camera lens formed hexagonal honeycomb shapes. He chopped vegetables in a way that the cut pieces suggested rotation and geometrical cuts through a virtual object in a program for 3D modeling. He turned the reflection of trees on water by using a magnifying glass, so the trees are no longer facing down, but are turned along the horizontal axis.

The optical equipment and visual technology expands our sensory experience. They do not stand outside of our physiological reality, it is not "us and the machines", but they are a part of our subconscious that started, all be it a long time ago, our transformation into cyborgs. It is increasingly more difficult (and not only at the level of sensory perception)to find the boundary between organic and synthetic. But Smetana, as a visual artist, is searching for visual metaphors for this development. He asks a man to record the  stroboscope flashes. Therefore giving to the machine (similarly as to a puppet at some other thing) human impulses and then he thinks whether this exchange will have any effect on their reception.

Jiří Ptáček